Zalitísilikon na plastové substráty je výkonná technika pro vytváření více{0}}materiálových komponent s rozšířenou funkčností. Tento proces spojuje tuhost a strukturální integritu plastů s flexibilitou, měkkým{2}}omakem a těsnicími vlastnostmi silikonu vůči životnímu prostředí. Dosažení silné vazby mezi těmito odlišnými materiály je primární technickou výzvou. Chemická kompatibilita plastového substrátu se silikonem je zásadní. Některé plasty, jako polypropylen nebo polyethylen, mají nízkou povrchovou energii a vyžadují speciální základní nátěry nebo povrchové úpravy pro podporu přilnavosti. Jiné, jako ABS nebo polykarbonát, se snadněji lepí se standardními silikonovými formulacemi.

Pořadí tvarování je kritické. Typicky se plastový substrát ("jádro") nejprve vstřikuje. Poté musí být přesně umístěna do druhé poloviny formy pro silikonovou zalévací střelu. Tento přenos může být manuální, ale pro velkoobjemovou výrobu se používají automatizované systémy vybírání-a{5}}ukládání nebo otočné stoly pro přesnost a rychlost. Zásadní je návrh rozhraní mezi oběma materiály. Mechanické zámky, jako jsou podříznuté drážky nebo textura na plastovém povrchu, výrazně zlepšují fyzické ukotvení silikonu. Promotory chemické vazby mohou dále zvýšit adhezi na molekulární úrovni.
Procesní parametry silikonového zalití se liší od standardního lití z jednoho{0}}materiálu. Je třeba vzít v úvahu teplotu formy pro plastové jádro. Pokud je příliš horká, může znehodnotit silikon nebo způsobit blikání. Pokud je příliš chladno, může to vést ke špatnému smáčení a neúplnému zapouzdření. Rychlost vstřikování a tlak silikonu musí být pečlivě kontrolovány, aby nedošlo k posunutí nebo deformaci jemného plastového jádra. Nízký-tlak a pomalá{7}}rychlost plnění je často nezbytná. Přídržný tlak a doba vytvrzování jsou upraveny tak, aby bylo zajištěno úplné zesítění silikonu bez přehřátí plastového substrátu.
Kontrola kvality zalisovaných dílů je přísná. Vizuální kontrola kontroluje záblesky, krátké záběry nebo viditelnou delaminaci. Testy adheze, jako jsou testy odlupování nebo tahu, se provádějí za účelem ověření, zda pevnost spojení odpovídá specifikacím. Testování prostředí, jako je tepelné cyklování nebo ponoření do chemikálií, zajišťuje, že spoj zůstane za provozních podmínek neporušený. Zvládnutím těchto technik mohou výrobci vyrábět složité-komponenty vysoké hodnoty pro průmyslová odvětví od automobilového průmyslu (měkké-dotykové rukojeti) až po lékařská zařízení (těsnění a těsnění) s integrovanými pevnými/měkkými rozhraními.












